Začněte tím, že činnost rozdělíte na části, které dítě zvládne. U oblékání to může být nejprve výběr trička, později oblečení celého svršku. U jídla podání talíře nebo nalití vody do malé sklenice. U úklidu odnesení hraček do krabice. Vždy pojmenujte, co se bude dít: „Teď si vybereš ponožky a pak je zkusíš natáhnout.” Dítě potřebuje slyšet posloupnost, ne jen příkaz.
Lékař obvykle odebere stěr z krku nebo provede rychlý test, případně pošle vzorek do laboratoře. Teprve podle výsledku se rozhoduje o antibiotikách — ne podle toho, jak hrdlo vypadá. Pokud dítě dostane antibiotika, dodržte celou dobu léčby i tehdy, když se do dvou dnů udělá lépe. Předčasné vysazení je nejčastější důvod, proč se angína vrátí a komplikuje se.
První příkrm je začátek dlouhé cesty. Nespěchejte, sledujte dítě a nabízejte mu rozmanité chutě. Když se objeví jakákoli neobvyklá reakce, přerušte podávání a poraďte se s lékařem. Každé dítě je jiné – některé jí rádo a rychle, jiné potřebuje čas. Trpělivost a klid jsou nejdůležitější ingredience.
Děti se učí emoce zvládat především nápodobou a vlastním prožitkem, ne posloucháním vysvětlování. Když po dítěti chcete, aby „bylo hodné” a netrucovalo, učíte ho emoce potlačovat. Když mu naopak dáte bezpečný prostor si vztek, strach nebo smutek zahrát, začne je postupně rozpoznávat a pojmenovávat. Rozdíl mezi hrou a nátlakem je přitom zásadní: hra má dobrovolný rámec, nátlak tlačí na výkon.
Angína u dětí začíná často nenápadně. Dítě je unavené, nechce jíst, stěžuje si na bolest v krku a během několika hodin se přidá horečka. Rodiče často váhají, zda jde jen o běžné nachlazení, nebo o bakteriální infekci, kterou musí řešit lékař. Rozdíl přitom poznáte podle několika konkrétních znaků, které se dají sledovat doma ještě před návštěvou ordinace.
Postupně přidávejte odpovědnost. Ve čtyřech letech může dítě uklidit příbor po jídle. V pěti si připraví oblečení na další den. V šesti dohlédne na vlastní tašku. Vždy ale platí, že úkol musí být zvládnutelný a bezpečný. Když dítě selže, nechte ho nést přirozený důsledek, pokud není nebezpečný. Zapomenutá čepice znamená, že bude venku zima. To učí víc než domluva.
Základem je vybrat si jednu hlavní atrakci a kolem ní postavit zbytek dne. Typická chyba je nacpat do jednoho dne hrad, zoo, stezku a ještě muzeum. Děti potřebují čas na to, aby si místo užily, ne jen proběhly turniketem. Pokud jedete na hrad nebo zámek, naplánujte prohlídku na dopoledne, kdy je pozornost nejlepší, a odpoledne nechte volnější – hřiště, louku, břeh řeky. Stezky s úkoly nebo naučné okruhy fungují dobře, protože děti něco dělají, místo aby jen poslouchaly výklad.
První příkrm přichází ve chvíli, kdy samo mateřské mléko nebo umělá výživa přestávají stačit rostoucím nárokům dítěte. Většina pediatrů doporučuje začít mezi ukončeným čtvrtým a šestým měsícem věku. Rozhodující ale není jen kalendářní věk. Dítě musí být vývojově připravené – samo drží hlavičku, sedí s podporou a dokáže polykat pevnější stravu. Pokud tyto znaky chybí, s příkrmem se nespěchá. Naopak odklad po šestém měsíci už může vést k nedostatku železa a dalším problémům.
Na rozvoj empatie používejte příběhy s otevřeným koncem. Přečtěte krátký příběh o tom, jak jedno dítě něco ztratilo, a zastavte se uprostřed. Nechte dítě domyslet, co by postava mohla cítit a co by jí pomohlo. Ptejte se „Co bys jí řekl?” a „Co bys jí neříkal?” Typická chyba je, že dospělý odpověď doplní sám nebo ji opraví. Nechte ticho. Dítě potřebuje čas, aby si představilo situaci z druhé strany.
U starších dětí funguje výměna rolí. Zahrajte krátkou scénu, kdy jedno z vás něco chce a druhé odmítá. Po dvou minutách si role vyměňte. Následně se zeptejte, co bylo v druhé roli těžké. Tato hra učí vidět situaci z pozice druhého a zároveň ukazuje, že emoce nejsou slabost. Pozor na jednu věc: nechte děti vyhrát i prohrát. Pokud vždy vyhrají, empatie se nerozvíjí, protože nezažijí frustraci.
Začněte u sebe. Než začnete s dětmi pracovat na emocích, všimněte si, jak vy sami reagujete, když se dítě vzteká. Pokud zvýšíte hlas nebo odejdete, dítě se učí, že silné emoce jsou nebezpečné. Zkuste místo toho krátce popsat, co vidíte: „Vidím, že jsi naštvaný, protože věž spadla.” Tím dítěti dáváte slovník, který samo ještě nemá. Teprve pak má smysl nabídnout hru.
Jak poznat, že je dítě připravené Nejde o to, že dítěti chutná. Sledujte konkrétní signály. Dítě zvládne sedět s oporou a udrží vzpřímenou hlavu. Když mu nabídnete lžičku, otevře pusu a potravu spolkne, nevyplivne ji jazykem. Také projevuje zájem o jídlo, když vidí ostatní jíst. Tyto tři znaky stačí. Pokud jeden chybí, počkejte týden nebo dva a zkuste to znovu. Netlačte na dítě, pokud je unavené nebo nemocné.
In the event you loved this post and you would want to receive much more information relating to tato stránka assure visit our webpage.
