Vyhýbejte se ironii a sarkasmu. Věty jako „No to se máme” nebo „Ty jsi ale génius” v pubertě fungují jako přilévání oleje do ohně. Stejně tak nefunguje srovnávání se sourozenci nebo s kamarády. Pokud chcete něco změnit, mluvte o konkrétním chování a jeho důsledcích, ne o povaze člověka. „Když nepřijdeš včas, nemůžu ti půjčit auto” je lepší než „Ty jsi nezodpovědný.”
Akrylové barvy jsou pro děti atraktivní krycí silou, ale rychle zasychají. Pracujte v malých množstvích a štětce ihned po použití namočte do vody. Největší chyba je nechat štětec zaschnout s barvou — pak se štětiny zlomí a štětec je zničený. Na stůl dejte vlhký hadřík, kterým dítě otírá štětec mezi barvami. Pokud pracujete na zahradě, vyberte bezvětrý den, jinak vítr odnese papír i s barvou.
Barvy odolně vůči rozmazání a nepořádku se liší podle místa, kde se tvoří. V kuchyni je vše na dosah, ale riziko zaschlých skvrn na lince je vysoké. Na zahradě je víc prostoru, ale fouká vítr a padá listí. Rozdíl není v motivech, ale v podkladu, světle a úklidu. Než dětem podáte štětec, rozhodněte, co je pro daný den reálnější.
Zachovejte klid. Dítě potřebuje slyšet jistotu, ne paniku. Místo otázek „Copak je ti?” nebo „Chceš domů?” použijte krátké potvrzení: „Vím, že je ti smutno, to je v pořádku.” Potom obraťte pozornost na konkrétní věci, které dítě na táboře zažívá – co dnes hrálo, s kým se skamarádilo, co bude zítra. Neslibujte, že pro něj hned přijedete, pokud to opravdu nemáte v plánu. Slib, který nedodržíte, zničí důvěru a situaci zhorší.
Vyhýbejte se několika typickým chybám. Nepřesvědčujte dítě, že „tam musí vydržet, když to stojí tolik peněz” – vzbudí to pocit viny. Netrvejte na tom, že se nic neděje, když dítěti opravdu smutno je. A nezavírejte hovor slovy „tak jo, ahoj”, když je dítě rozrušené. Lepší je domluvit se na dalším kontaktu: „Zavoláme si zítra po obědě a řekneš mi, jak se ti povedla hra.”
Nepořádek se snižuje přípravou, ne zákazy. Před začátkem připravte prostor: fólie, hadřík, kelímek s vodou a odpadkový koš. Oblečte dětem staré tričko nebo zástěru, která se může ušpinit. Po skončení nechte dítě uklidit vlastní pomůcky — je to součást tvoření. Barvy skladujte v uzavíratelných nádobách a mimo dosah, aby je děti neotevíraly samy.
Co dělat, když se dítěti nechce Nenuťte dítě sedět u knihy, když nemá náladu. Předčítání nemá být trest ani povinnost. Místo toho nabízejte knížky jako součást každodenních rituálů: před spaním, po obědě, při čekání u lékaře. Nechte dítě otáčet stránky, i když přeskočí půlku. Ptejte se: „Co myslíš, že se stane dál?” „Proč je ten medvěd smutný?” Dítě nemusí odpovídat správně, důležité je, že přemýšlí o textu a obrazech.
Pro nejmenší děti začněte s vodovými barvami v kelímku. Jsou průhledné, smývatelné a při ředění vodou vzniká přirozeně světlý odstín. Na čtvrtku A3 položte igelitovou fólii, kterou připevníte lepicí páskou ke stolu. Dítě má malovat po jedné barvě, aby se kelímek nezakalil. Po skončení nechte výtvor uschnout vodorovně, jinak steče. Typická chyba: příliš mnoho vody na čtvrtce, která se pak protrhne. Řešení je silnější papír nebo menší množství vody.
Typická chyba je tlak na výkon. Rodiče často chtějí, aby dítě umělo přečíst slovo co nejdřív, a zapomínají, že předčtenářská gramotnost zahrnuje i porozumění. Pokud dítěti opravujete každé slovo a nenecháte ho dokončit větu, přestane ho čtení bavit. Další chybou je příliš mnoho pasivního sledování obrazovek. Animované pohádky mohou být doplňkem, ale nikdy nenahradí živý rozhovor a společné listování knihou. Také se vyhněte tomu, abyste učili písmena izolovaně bez kontextu. Dítě má nejdřív slyšet, že slovo „máma” se skládá ze slabik má-ma, a teprve pak vidět písmeno M.
První třída je pro dítě obrovská změna. Místo volné hry přichází povinnost sedět, poslouchat a plnit úkoly. Mnoho rodičů to řeší tak, že doma vytvoří druhý školní drill — a tím dítě od učení spolehlivě odradí. Přitom právě v tomto věku funguje nejlépe hra. Nejde o to, aby se dítě učilo méně, ale aby se učilo tak, že o tom ani neví.
Když se barvy míchají přímo na papíři Suché pastely a voskovky vytvářejí jinou texturu než voda. Suchý pastel se snadno rozmělí prstem, ale drolí se a špiní okolí. Podložte stůl novinami a dětem dejte hadřík na otírání prstů. Při míchání dvou pastelů přímo na papíři vzniká přechod, který se nedá opravit gumou. Proto je lepší nejdříve zkusit odstín na zvláštním papírku. Vodovky a pastely se dají kombinovat: suchý pastel přes vodovou vrstvu vytvoří ostré linie, ale jen když je podklad suchý.
If you are you looking for more about Byt V PaneláKu visit the web-page.
