Prvním krokem je přestat mluvit v rozkazech. Místo „Ukliď si ten pokoj” zkuste „V jednu přijde návštěva, potřebuju, abys do té doby uklidil stůl.” Důvod a časový limit fungují lépe než direktiva. Teenager slyší konkrétní požadavek a zároveň má možnost si ho zorganizovat sám. To je rozdíl mezi poslušností a spoluprací.
Nejužitečnější jsou vkládačky s úchytem. Dřevěná deska s pěti až sedmi tvary, kde každý díl má malý kolík, nutí dítě spojit zrak a prsty. Vyberte tvary, které se liší jednoznačně – kruh, čtverec, trojúhelník. Tvary, které se liší jen málo, jako ovál a kruh, děti ve dvou letech rozlišují špatně a hračku odkládají. Stejné pravidlo platí pro puzzle: dvoudílné až čtyřdílné, s obrázkem zvířete nebo auta, ne s abstraktní kresbou.
Zachovejte klid. Dítě potřebuje slyšet jistotu, ne paniku. Místo otázek „Copak je ti?” nebo „Chceš domů?” použijte krátké potvrzení: „Vím, že je ti smutno, to je v pořádku.” Potom obraťte pozornost na konkrétní věci, které dítě na táboře zažívá – co dnes hrálo, s kým se skamarádilo, co bude zítra. Neslibujte, že pro něj hned přijedete, pokud to opravdu nemáte v plánu. Slib, který nedodržíte, zničí důvěru a situaci zhorší.
Typické chyby se opakují. První je sladká svačina bez bílkovin — croissant, sušenka nebo sladký jogurt. Druhá je příliš mnoho jídla, které se pak vrací domů. Třetí je nedostatečné chlazení: jogurt, šunka a vejce potřebují chladicí vložku, jinak se v teplém dni rychle zkazí. Čtvrtou chybou je pití jen sladkých nápojů. A pátou je zapomenutá zelenina — bez ní svačina postrádá vlákninu a dítě ji sní rychleji, než by mělo.
Doprava je druhá nejčastější příčina problémů. Vlak bývá pro děti zábavnější než auto, protože se mohou hýbat a pozorovat krajinu. Pokud jedete autem, naplánujte zastávku zhruba v polovině cesty, i když to zdrží. Děti, které se potřebují protáhnout, pak zvládnou zbytek trasy výrazně lépe. U delších cest se vyplatí mít v záloze jednoduchou hru nebo knížku, ne obrazovku na celou dobu – jinak přijdete o to, co je na výletě nejcennější, tedy společné povídání.
První třída je pro děti velká změna. Místo hraní si najednou musí sedět v lavici, poslouchat a psát. Pokud doma zkoušíte procvičovat písmenka nebo počítání a dítě u toho zívá, není to jeho lenost. Mozek šestiletého dítěte potřebuje pohyb, smysly a hru, aby si informace vůbec uložil. Učení u stolu funguje jen krátce. Zkuste ho proto přenést do kuchyně, na podlahu nebo ven.
If you loved this post and you would like to receive additional information regarding Gm6699.Com kindly check out our website.
