Základ je pojmenování. Proměnná d neříká nic, datumObjednavky říká vše. Funkce by měla dělat jednu věc a její název to má popsat — vypocitejCenu místo zpracuj. Vyhni se zkratkám, které znáš jen ty. Když potřebuješ tři slova v názvu, použij tři slova. Dlouhý název je menší problém než nejasný název.
Základní past spočívá v tom, že se testy píšou až po implementaci a jen kopírují logiku. Takový test sice projde, ale neověřuje nic nezávisle. Správný postup je nejdřív definovat očekávané chování, napsat test, nechat ho spadnout, a teprve pak implementovat. NUnit k tomu dává atributy [Test] a [TestCase]. U parametrizovaných testů se vyhněte tomu, abyste do jednoho [TestCase] cpali příliš mnoho kombinací – ztratíte čitelnost a při pádu nepoznáte, která hodnota selhala.
Kde se to láme První slepá ulička je automatizace nepořádku. Pokud se build a testy dají spustit jen na jednom konkrétním počítači a výsledek závisí na tom, kdo je zrovna na službě, automatizace problém jen zrychlí. Než začneš cokoliv spojovat do pipeline, sjednoť prostředí. Použij kontejnery nebo virtuální stroje s verzovanou konfigurací. Cíl je prostý: stejný příkaz na vývojářově stroji i na serveru musí dát stejný výsledek.
Typy se vyplatí u hranic systému: na vstupech z formulářů, v odpovědích z API, v parametrech funkcí a v datech, která se ukládají. Naopak u jednorázové transformace pole nebo u krátké pomocné funkce můžete typ nechat odvozený a kód bude čitelnější. Typický začátečník popíše typem úplně všechno, včetně lokální proměnné, a výsledek je horší než původní JavaScript. Praktické pravidlo: pište typy tam, kde se data předávají mezi částmi aplikace, a nechte odvozování tam, kde je hodnota vidět na pár řádcích.
Ruční testování začíná na skutečném zařízení, ne v emulátoru. Emulátor je pohodlný, ale nepodchytí zahřívání telefonu, zpoždění dotyku ani chování systému při nízké baterii. První krok: nainstalujte aplikaci na dvě různé verze operačního systému a na dvě velikosti displeje. Projděte registraci, přihlášení, nákup a odhlášení. U každé obrazovky sledujte, zda se obsah vejde bez posouvání a zda tlačítka reagují na první dotyk. Typická chyba je testovat jen na jednom zařízení a domnívat se, že výsledek platí všude.
Třetí past je kultura viny. Když se po každém výpadku hledá viník, lidé přestanou nasazovat a začnou se krýt. Zaveď bezvinné vyšetřování: popiš, co se stalo, jaké signály systém vyslal a co by příště pomohlo. Konkrétní opatření mají přednost před obecnými apely na pečlivost. Bez tohoto kroku se i sebelepší pipeline změní v další byrokratickou vrstvu.
Začněte tím, že pro každou položku v backlogu vytvoříte dva samostatné odhady: jeden pro analýzu a jeden pro implementaci. Použijte stejnou škálu (např. story pointy nebo ideální dny), ale odhadujte nezávisle. Během plánovacího pokeru se nejprve zaměřte na analytickou část – ptejte se, co vše je potřeba zjistit, jaká jsou rizika a nejasnosti. Teprve poté, co je analýza odhadnuta, přejděte k implementaci. Tím zabráníte tomu, aby diskuse o technickém řešení ovlivnila odhad analýzy.
Nakonec si stanovte pravidlo, že pokud se odhad analýzy a implementace výrazně liší od původního předpokladu, tým o tom diskutuje na retrospektivě. Zjistěte, proč k tomu došlo – zda šlo o neznámou technologii, nejasné zadání, nebo příliš optimistický odhad. Poučte se a upravte odhadovací praktiky. Bez zpětné vazby se chyby budou opakovat. Rozdělení odhadu není jednorázová záležitost, ale neustálý proces učení.
Začni malým, ale bolestivým problémem. Vyber jednu službu, která se nasazuje ručně a často padá. Zmapuj, kolik kroků obnáší dostat změnu z commitu do produkce. Sepiš je na papír, včetně ručních schválení a přepisování konfigurace. Tento seznam je tvoje zadání. Nepokoušej se o celofiremní transformaci, protože ta obvykle skončí u prezentace a nikdy se nedostane k produkčnímu provozu.
Druhá chyba je měření špatných věcí. Sledovat počet nasazení za týden bez ohledu na to, kolik z nich způsobilo výpadek, je statistika do výroční zprávy, ne do provozu. Zajímej se o dobu od commitu k běžící změně, četnost incidentů a hlavně o čas, za který se služba po chybě vrátí do normálu. Tyto údaje ti řeknou, zda se zlepšuješ, nebo jen přidáváš nástroje.
Jak rozdělit odhad bez zbytečné byrokracie Není nutné vytvářet složité tabulky. Stačí, když se v týmu shodnete, že každá položka bude mít dva údaje: odhad analýzy a odhad implementace. Tyto údaje sečtěte pro celkovou velikost, ale při plánování sprintu berte v potaz i to, že analytická fáze často probíhá paralelně s jinými činnostmi. Pokud tým nemá samostatného analytika, může analýzu provádět vývojář, ale i tak by měl odhadnout obě fáze odděleně. Vyhněte se tomu, abyste analýzu odhadovali jako „nulu” nebo ji zahrnuli do implementace – to je typická chyba, která vede k podcenění.
If you cherished this post and you would like to obtain far more data with regards to barvy stěn do obýváku kindly go to the webpage.
