Pravidelná ústní hygiena není volba, ale součást základní péče. Zvíře, které má zdravou tlamu, jí bez bolesti, lépe dýchá a dožívá se vyššího věku. Naopak chronický zánět dásní zkracuje život v průměru o dva až tři roky. Začněte ještě dnes, i kdyby to mělo být jen otření gázou. Vaše zvíře vám to vrátí tím, že bude mít čistý dech a pevné zuby až do vysokého věku.
Zvolte látky, které se liší mechanismem účinku. Kapky s obsahem fipronilu nebo selamektinu působí na nervový systém blech a klíšťat. Obojek s deltamethrinem nebo imidaklopridem účinkuje jinak. Pokud se látky liší, riziko předávkování klesá, ale nezmizí. Mezi aplikací kapek a nasazením obojku dodržte alespoň 48 hodin. Během této doby sledujte psa – zda se nedrbe, nemá zarudlou kůži v místě aplikace nebo nezvrací. Při jakékoli reakci obojek sejměte a kapky už neopakujte.
Další chyba je kombinovat více přípravků bez rozmyslu. Obojek plus tableta plus sprej může psa předávkovat a poškodit mu játra nebo kůži. Některé látky se navzájem oslabují. Pokud chceš kombinovat, poraď se s veterinářem, který zná zdravotní stav psa. Stejně tak nikdy nepoužívej přípravek určený pro psy na kočky v domácnosti – kočky jsou na některé složky mnohem citlivější.
Ještě před dokončením očkování lze štěně brát ven, ale s omezeními. Můžete ho nosit v náručí po málo frekventovaných místech, nebo ho postavit na vlastní dvorek, kde nežijí cizí psi. Vyhněte se psím parkům, trávníkům u paneláků, prostorům před obchody a místům, kam vodí psi pravidelně. Tyto plochy bývají kontaminované parvovirem, který přežívá v prostředí i několik měsíců.
Nejčastější chybou je trestání po návratu. Pes už dávno neví, za co ho trestáte, a trest jen prohloubí nejistotu. Stejně škodí dlouhé loučení s objímáním a mluvením, které pes čte jako signál, že se chystá něco zlého. Odchod i příchod má být krátký, věcný a bez emocí. Pokud pes ničí dveře, může jít o pokus dostat se ven, ale i o přesun aktivity – rozdíl poznáte podle toho, zda škrábe u kliky, nebo okusuje nábytek uprostřed místnosti.
Jak zavést odchody tak, aby je pes zvládl Začněte s tréninkem krátkých odchodů, kdy jen odejdete za dveře na pár sekund a hned se vrátíte. Postupně prodlužujte na minuty. Pes se má učit, že odchod je nuda a návrat je samozřejmost. Pomáhá i to, že si vezmete klíče nebo boty, aniž byste skutečně odešli – pes si tak odvykne spojovat tyto podněty s panikou. Během nepřítomnosti nechte puštěné rádio nebo televizi na nízkou hlasitost, ale jen pokud to psa skutečně uklidňuje. Některým psům naopak zvuk vadí.
Prvním krokem je zjistit, zda obojek opravdu přestal účinkovat, nebo zda jste narazili na jinou překážku. Prohlédněte srst, zejména v okolí ocasu, na břiše a za ušima. Dospělé blechy uvidíte snadno, ale jejich trus nebo vajíčka přehlédnete. Pomůže jednoduchý test: vyčešte srst nad bílým papírem a vlhkým hadříkem setřete drobné černé tečky. Pokud se rozmáznou do červena, jde o natrávenou krev – blechy jsou zpátky. Zkontrolujte také, zda obojek není příliš volný nebo naopak zaškrcený. Volný obojek se nedotýká kůže dostatečně a látka se nemá jak vstřebávat.
Separační úzkost není neposlušnost ani pomsta za to, že jste odešli. Je to stav paniky, ve kterém pes prožívá odloučení jako ohrožení života. Rozpoznat ji lze podle toho, že se problém objevuje výhradně v nepřítomnosti konkrétní osoby. Pes může výt, kňučet, škrábat dveře, okusovat rámy, močit nebo zvracet. Někteří psi naopak jen nehybně stojí u dveří a odmítají jíst. Klíčové je, že se to neděje, když jste doma, ani když odejde soused.
Před odchodem psa unavte – dlouhá procházka nebo intenzivní hra. Unavený pes lépe spí a méně řeší, že je sám. Nechte mu něco k okusování, co vydrží dlouho, například mraženou potravu v hračce. Pokud pes odmítá jíst i oblíbené pamlsky, je stres příliš vysoký a je třeba zvolit pomalejší postup. Nikdy nenechávejte psa samotného celý den, pokud má silnou úzkost. Zvažte psí hlídání, dog sitting nebo ho vezměte k příbuzným, dokud se stav nezlepší.
Když se problém nedaří zvládnout do několika týdnů, vyhledejte veterináře nebo behavioristu. Separační úzkost se často pojí s dalším onemocněním nebo s traumatem z minulosti. Existují léky, které snižují paniku, ale samotné prášky problém nevyřeší. Vždy je kombinujte s tréninkem. Pozor na tresty, elektrické obojky a zavírání do klece – tyto metody úzkost prohlubují. Cílem je, aby pes zažil, že samota je bezpečná a že se vždy vrátíte.
Zlepšení nebývá okamžité. Počítejte s týdny až měsíci pravidelné práce. Pokud pes přestane ničit byt, ale stále kňučí u dveří, je to pokrok. Vytrvejte v krátkých odchodech, sledujte řeč těla a nepřetěžujte psa. Každý úspěšný odchod bez paniky je krok správným směrem.
For more on viz zde take a look at our own page.
