Prostor kolem křesla bývá v mnoha domácnostech podceňovaný. Stačí, aby se do něj nastěhovala odkládací deska, boční stolek nebo jen hromada věcí, a najednou se z pohodlného sezení stane krkolomné vstávání. Přitom stačí málo – vědomě uvolnit místo po stranách a vpředu. Následující řádky popisují, jak na to bez zbytečného přemýšlení a bez nutnosti cokoli kupovat.
Teplota světla se udává v kelvinech a popisuje barvu světla, ne jeho skutečnou fyzikální teplotu. Když se na tištěný text díváte pod světlem 2700 K, jeví se papír jako nažloutlý a barvy tlumené. Při 5000 K a výš papír zbělá, ale modré odstíny vystoupí a červené potemní. Rozdíl není kosmetický: ovlivňuje, jak hodnotíte soutisk, čitelnost i celkovou náladu dokumentu.
Před vrtáním si vyzkoušejte pohyb nasucho. Položte na zem lepicí pásku ve tvaru půdorysu police a několikrát křeslo sklopte. Sledujte, kde se opěradlo dotkne pásky. Často zjistíte, že stačí polici posunout o deset centimetrů do strany nebo o pět výš. Pomáhá také sundat z opěradla vše, co při sklopení přečnívá – deky, podhlavníky, závěsné kapsáře. Ty totiž zaberou víc místa než samotné opěradlo.
Čtení vsedě má ještě jeden návyk, který únavu urychluje: držení knihy v ruce. Pokud křeslo nemá područky ve správné výšce, držíte váhu knihy rameny a krkem, i když si to neuvědomujete. Řešením je podložka nebo stojan na knihu, který se opře o područky nebo o desku stolku. Tím přesunete zátěž z rukou a ramen na pevnou oporu. Zároveň tím udržíte knihu ve stejné vzdálenosti od očí, takže se nemusíte předklánět. Právě předklon je důvod, proč po hodině čtení bolí za krkem i v kříži.
Co si ohlídat, než si lenošku přinesete domů Než ji koupíte, změřte si dvě věci: výšku sedu a hloubku sedáku. Výška sedu by měla odpovídat vzdálenosti od podlahy k jamkám pod kolenem, zhruba s tolerancí dvou centimetrů. Hloubka sedáku se měří od přední hrany k opěrce. Pokud je delší než vzdálenost od zadku k vnitřní straně kolena, budete se v ní sunout dopředu a kroutit páteř. Typická chyba je koupit lenošku „na pohled” v obchodě, kde si sednete na dvě minuty. Doma po hodině zjistíte, že tlačí do stehen nebo že hlava padá dozadu.
Praktický návyk zní: každých dvacet minut vědomě změňte polohu. Přeneste váhu na jednu stranu, pak na druhou, na chvíli se předkloňte, protáhněte lopatky. Lenoška k tomu přímo vybízí, protože má obvykle širší sedák a prostor pro nohy. Pokud si k lenošce pořídíte ještě podnožku, dbejte na to, aby stehna nebyla výš než kyčle. Jinak se tlak přenese do třísel a po půl hodině to bolí.
Klasická židle má jednu jasnou funkci: držet tělo vzpřímeně a umožnit rychlé vstání. Lenoška tuto funkci obrací naruby. Nejde jen o pohodlnější sedák, ale o jiný způsob rozložení váhy. Zatímco na židli spočíváte hlavně na sedacích kostech a chodidlech, v lenošce se část hmotnosti přenáší na zádovou opěrku a područky. To mění nejen pocit, ale i to, jak dlouho v ní vydržíte sedět, aniž byste museli měnit polohu.
První pravidlo se týká prostoru před křeslem. Pro pohodlné usednutí a zejména vstávání potřebujete před sedákem volnou plochu alespoň 60 cm, lépe 70 cm. Do tohoto prostoru nesmí zasahovat konferenční stolek, koberec se shrnutým okrajem ani nohy od stolku. Změřte to tak, že si stoupnete před křeslo, položíte paty na jeho přední hranu a předpažíte. Špičky prstů by se neměly dotknout žádné překážky. Pokud se dotknou, posuňte stolek dál, i kdyby to znamenalo, že už nebude uprostřed sedačky.
Shrnuto: židle nutí k aktivnímu sedu a snadnému vstávání, lenoška k pasivnímu odpočinku a delšímu setrvání. Pokud potřebujete u stolu pracovat, zůstaňte u židle. Pokud chcete číst, odpočívat nebo se dívat na film, lenoška vyhraje. Rozhodující ale není typ nábytku, nýbrž to, zda sed odpovídá vaší výšce, zdraví a tomu, co v něm skutečně děláte.
Druhý rozdíl je v tom, jak lenoška ovlivňuje práci a odpočinek. Na židli u stolu jste nuceni držet aktivní sed. V lenošce se tělo přirozeně zakloní a páteř ztrácí oporu v bederní části, pokud opěrka nemá výraznější prohlubeň. Proto se lenoška nehodí na dlouhé psaní, ruční práce nebo jídlo u stolu. Na čtení, sledování televize nebo telefonování ale nabízí něco, co židle nedá: možnost střídat polohy, aniž byste museli vstát. To je výhoda i past. Při dlouhém sezení v jedné zakloněné pozici tuhne krk a ramena.
Boční odstup a úhel, který rozhoduje o pohodlí ramen Druhé pravidlo je boční. Mezi křeslem a zdí nebo nábytkem po stranách nechte alespoň 15 cm, u křesel s širokými područkami 20 cm. Tento prostor není jen na protažení ruky při vstávání. Umožňuje také odložit hrnek na malý stolek, aniž byste se museli naklánět přes područku. Typická chyba je nacpat křeslo do rohu, kde jedna strana těsně přiléhá ke zdi. Vznikne pocit stísněnosti a při vstávání se automaticky nakláníte do strany, což přetěžuje bederní páteř.
If you have any kind of concerns regarding exactly where as well as how to use web, it is possible to call us in our webpage.
