U obou typů platí, že délka sezení rozhoduje o tom, co je pohodlné. Do klasického křesla se posadíte na deset minut bez problému, ale po hodině vás může bolet spodní část zad, pokud nemá tvarovanou bederní opěrku. V lenošce naopak krátké sezení působí nepřirozeně, protože vás nutí zaklánět se, i když na to nemáte čas. Proto je rozumné mít doma oba kusy, pokud to prostor dovolí, a nepokoušet se jedním nábytkem nahradit všechny činnosti.
Do garsoniery se nevejde vše, co byste chtěli, a proto je lepší některé věci obětovat. Místo velké knihovny použijte dvě úzké police nad sebou, místo nočního stolku polici na zdi. Sedadlo volte skládací nebo s úložným prostorem, abyste ho mohli při návštěvě odsunout. Barvy držte ve dvou tónech – jeden světlý na stěny, jeden tmavší na sedadlo – tím čtecí kout opticky nezmizí, ale ani nezačne dominovat celému bytu. Pokud se vám do místa nevejde křeslo, použijte taburet s opěradlem; čtení v předklonu ničí záda a brzy vás odradí.
Co si pohlídat, aby čtecí místo nezhltlo zbytek bytu Nejčastější chyba je snaha vtěsnat čtecí kout do středu místnosti. V garsoniéře tím vznikne neprůchodný ostrov, který zbytek bytu rozbije na nesmyslné části. Další častá chyba je přeplnění – lidé kolem křesla nahromadí knihovnu, odkládací stolek, koš a deku, a výsledkem je skladiště. Držte se pravidla, že čtecí místo má mít maximálně tři pevné prvky: sedadlo, světlo a jednu odkládací plochu. Vše ostatní musí být buď na zdi, nebo pod sedadlem.
Odkládací stolek u křesla má jediný skutečný úkol: abyste na něj dosáhli bez otáčení trupu a bez zvedání ramene. Pokud je deska výš než podružka, každé položení hrnku znamená pohyb, který po hodině čtení cítíte v krku. Pokud je naopak příliš nízko, musíte se předklánět a ztrácíte oporu, kterou jste si v křesle nastavili. Rozdíl přitom nebývá velký, obvykle stačí sladit desku s horní hranou podružky.
Samotné křeslo nestačí. Ke čtení potřebujete tři věci: oporu zad, dostatek světla a odkládací plochu. Do garsoniera se nevejde velké polstrované křeslo s podnožkou, proto volte spíš nižší křeslo s pevnými zády nebo kvalitní židli s opěradly. Světlo řešte nástěnnou lampou s dlouhým ramenem, která se dá sklopit přesně nad knihu – stojací lampa zabírá podlahu a v malém prostoru se o ni zakopává. Odkládací plochu nahradí úzký parapet, malý stolek na kolečkách nebo polička připevněná ke zdi ve výšce sedadla.
Když už regál máte a mezery jsou špatné, můžete použít podložky pod knihy nebo naopak knihy položit na bok. Další možností je přeskupit police tak, aby vyšší knihy byly v horních policích, kde bývá více místa. Pokud ani to nejde, zbývá regál předělat – ale to už je lepší koupit nový a rovnou si mezery naplánovat podle svých knih.
Prvním viditelným projevem je vlnitý papír. List přijme vlhkost nerovnoměrně – okraje rychleji než střed – a začne se kroutit do oblouku nebo do vln. Pokud tisknete na běžné kancelářské tiskárně, řešte to hned, ne až po vytištění. Vložte papír do tiskárny v suchém prostředí s vlhkostí mezi 40 a 55 % a nechte ho tam alespoň hodinu před tiskem. Papír z vlhkého sklepa se v tiskárně zasekává, barva se rozmazává a toner se nepřipeče rovnoměrně. Stejný problém vzniká u plotru a u velkoformátových výstupů, kde se vlnitý list při tisku ohne a zničí se hlava.
Sklon má i druhý důsledek, na který se zapomíná: křeslo sjíždí. Na hladké podlaze se posunuje i při malém náklonu, a to i s brzdícími kolečky. Pomůže protiskluzová podložka pod nohy nebo gumové návleky, které se nasazují přímo na nohy. U koleček zkontrolujte, zda nejsou zanesená vlasy a prachem, protože zablokované kolečko se přestane otáčet a křeslo se místo pohybu smýká. Pokud křeslo stojí u stěny, nechte mezi opěradlem a stěnou mezeru alespoň dva centimetry. Při náklonu se křeslo posune dozadu a opěradlo jinak tlačí do omítky nebo do radiátoru.
Garsoniera nemá metry nazbyt, a přesto se v ní dá vytvořit čtecí místo, které nebude působit jako provizorium. Rozhoduje nejen plocha, ale i to, jak ji rozdělíte. Základem je vybrat jeden stabilní bod – nejčastěji kout u okna nebo úzkou stěnu mezi dveřmi a kuchyňskou linkou. Právě tam vzniká čtecí zóna, která neruší ostatní funkce bytu. Pokud tento bod nemáte, hledejte místo, kam se vejde křeslo nebo alespoň židle, a které neleží v průchozí ose mezi postelí a koupelnou.
Než začnete vrtat do zdi, změřte si, kolik místa skutečně máte. Položte na podlahu noviny nebo papírovou šablonu ve tvaru budoucího sedadla a zkuste si sednout. Zjistíte, jestli vám zbývá průchod, kam se vejdou nohy a jestli dosáhnete na světlo. Teprve potom řešte vzhled. Čtecí místo v garsoniéře nemá být výstavní, ale funkční – když funguje, přestanete si všímat, že je malé.
For those who have almost any questions regarding where by and also tips on how to work with proměna bytu, it is possible to e-mail us in our web page.
