Svícení tedy není hlavní položkou, ale patří k těm, které se dají ovlivnit okamžitě a bez velkých investic. Většina domácností sníží spotřebu na svícení o desítky procent jen výměnou nejvytíženějších zdrojů a zhasínáním. Zbytek je o návycích a o tom, zda světlo svítí tam, kde má. Kdo začne u svícení, získá rychlou zpětnou vazbu a motivaci pokračovat u větších spotřebičů.
Při líčení se vyhněte tomu, abyste stáli přímo pod svítidlem. Vzdálenost mezi obličejem a zrcadlem by měla být alespoň třicet centimetrů, ideálně kolem padesáti. Čím blíže jste, tím více světla odrážíte a tím zkreslenější je vjem barvy. Make-up nanášejte v tenkých vrstvách a po každé zkontrolujte výsledek v jiném světle – například u okna nebo s pomocí malého kapesního zrcátka, které přesunete na různé místo v bytě. Teprve když pleť vypadá přirozeně ve dvou různých zdrojích světla, je líčení hotové.
Jak vybrat kryt podle typu zdroje Kryt musí odpovídat tvaru a teplotě zdroje. U klasické žárovky a halogenu vzniká hodně tepla, proto se hodí skleněný nebo kovový kryt s otvory pro odvod vzduchu. Kov sám o sobě teplo odvádí, ale pokud je příliš blízko baňce, hřeje se na dotyk. U LED zdrojů je situace jiná: teplo vzniká v patici a v těle modulu, takže kryt z plastu bez větrání zkracuje životnost. Praktické pravidlo je nechat kolem zdroje alespoň dva centimetry volného prostoru a u uzavřených krytů volit zdroj s nižším příkonem, než jaký výrobce uvádí jako maximum.
Mnoho lidí si ráno nalíčí pleť před zrcadlem v koupelně a odchází s pocitem, že je vše v pořádku. Po příchodu do práce nebo na denní světlo ale zjistí, že make-up je příliš tmavý, podklad se leskne nebo naopak chybí krytí. Příčinou není špatný produkt ani náhodná chyba. Rozdíl vzniká tím, že každý zdroj světla má jinou barevnou teplotu a jinak zobrazuje odstíny pleti. Pokud tomu porozumíte, můžete líčení i výběr produktů přizpůsobit tak, aby výsledek obstál v běžném prostředí.
Praktický test: zakryjte senzor rukou a změřte, za jak dlouho sepne. Potom ho odkryjte a sledujte, kdy vypne. Získáte představu o jeho reakční době. Pokud sepne okamžitě při zakrytí, je zpoždění nulové a každý mrak ho rozhodí. Pokud sepne po několika sekundách, je to v pořádku. Při testu dávejte pozor, abyste senzor nezakryli vlastním stínem, který simuluje soumrak jinak než skutečný přechod dne a noci.
Základem je ostré ranní světlo. Ideálně do hodiny po probuzení se vystavte světlu o intenzitě alespoň 10 000 luxů, což je zhruba jas zatažené oblohy venku. Stačí 20–30 minut, ale musí to být skutečně jasné světlo, ne jen rozsvícená stropní lampa v kuchyni. Nejlepší je vyjít ven, i když je zataženo. Pokud to nejde, použijte světelnou terapii s filtrem modrého spektra, ale vždy ji mějte umístěnou šikmo k očím, ne přímo do nich.
Centrální ovládání všech světel z jednoho panelu vypadá elegantně, ale v praxi narazí na dva problémy. První je, že k panelu musíte dojít, takže po tmě hledáte cestu k zařízení, které vám má rozsvítit cestu. Druhý je, že při výpadku nebo poruše ovladače zůstanete bez světla v celém domě. Proto se vyplácí kombinace: místní vypínače u dveří pro základní světlo v místnosti plus jedno společné místo, odkud lze vypnout vše naráz při odchodu. Místní ovladač řeší každodenní pohyb, centrální tlačítko řeší odchod z domu.
Praktický postup je jednoduchý. Ráno po probuzení otevřete závěsy, jděte na balkon nebo na krátkou procházku. Během dne se pohybujte v přirozeném světle, pokud to jde. Večer přepněte na jednu teplou lampu a zbytek bytu nechte zhasnutý. Před spaním hodinu nic nesvítí na obličej. Tělo si během týdne zvykne a začne se budit samo bez budíku. Když se to nedaří, zkontrolujte, jestli večer nesvítíte víc než ráno – to je nejčastější důvod, proč vnitřní hodiny zmatkují.
Nakonec myslete na to, že pleť se v průběhu dne mění. Ráno bývá světlejší a méně prokrvená, odpoledne se mohou objevit červené tóny. Proto je dobré mít po ruce dva odstíny podkladu a míchat je podle potřeby. Pokud používáte korektor, nanášejte ho až po podkladu a vždy ho rozetřete do ztracena. Přirozený vzhled nevzniká přesností na jednu vrstvu, ale schopností přizpůsobit se světlu, ve kterém se právě nacházíte.
Nejjednodušší postup je začít tím, že se postavíte tam, kde obvykle sedíte nebo stojíte, a podíváte se přímo na lampu. Pokud vidíte jasný bod, kryt chybí nebo je příliš průhledný. Potom zvolte kryt s matným povrchem a o stupeň nižším výkonem zdroje. Teprve když ani to nestačí, řešte umístění a směr světla. Většina domácností vystačí s výměnou krytu a zdroje, bez složitých úprav.
If you loved this posting and you would like to obtain extra info concerning barvy stěn do ObýváKu kindly visit our webpage.
