Typické chyby, které se opakují: pití sladkých nápojů po celý den v malých doušcích, což udržuje ústa v kyselém prostředí neustále; nošení alignerů při kávě nebo džusu, kdy se barvivo i cukr uzavřou pod plastem; a spoléhání na to, že „bezkalorická” limonáda je bezpečná. Sladidla sice nekazí zuby přímo, ale kyselina fosforečná v kolových nápojích ano. Stejně tak nestačí jen vypláchnout ústa – rovnátka je potřeba mechanicky vyčistit kartáčkem a mezizubním kartáčkem, protože nápoj se zachytí i v místech, kam voda nedosáhne.
3. Alignery čistěte dvakrát denně, ale jemně. Používejte měkký kartáček a vlažnou vodu. Horká voda plast deformuje, a tím se aligner stane nepoužitelným. Vyhněte se pastě s abrazivními částicemi – poškrábe povrch a do škrábanců se pak usazuje plak, který už nelze odstranit. Jednou denně je vhodné alignery namočit do čisticího roztoku určeného přímo pro tento typ pomůcek, ale stačí i jejich důkladné mechanické vyčištění kartáčkem.
Při výběru se soustřeďte na tři věci: typ pohonu, tvar a tvrdost hlavice a možnost regulace intenzity. Pro rovnátka se obvykle doporučují jemné vlákna a menší oválná hlavice, která se dostane mezi zámek a dáseň. Pokud má kartáček snímač tlaku, je to výhoda – přílišný tlak poškozuje dásně i lepidlo držící zámky. Zubní lékaři často zmiňují, že u pevných rovnátek je vhodnější nižší až střední intenzita, protože vyšší frekvence může být nepříjemná a hůře se kontroluje.
Na závěr: u rovnátek nejde o to najít jednu „správnou” velikost navždy. Jde o to mít po ruce dvě až tři velikosti, které odpovídají aktuálnímu stavu chrupu, a měnit je podle potřeby. Kdo používá stále stejný kartáček i po utažení oblouku, dřív nebo později narazí na krvácení dásní nebo na nevyčištěná místa. Průběžná kontrola je spolehlivější než jakékoli doporučení z obalu.
Mezizubní kartáčky pro rovnatka nejsou stejné jako ty pro přirozený chrup. Když máte fixní aparát, dráty a ligatury vytvářejí překážky, které běžný kartáček neobejde. Špatně zvolená velikost znamená, že se nedostanete k okraji dásně, nebo naopak kartáček tlačí a krvácí. Proto je potřeba začít měřením, ne odhadem.
Zbytky „j” na skle, obkladačkách nebo nerezových površích vznikají nejčastěji po nesprávném setření vody s mastnotou nebo po použití přípravku, který na povrchu zanechal tenký film. Tento film se pak chová jako lepidlo a zachytává prach, vodní kámen i mikroskopické částečky. Někdy jde o skutečné zbytky jídla, které se při mytí dostaly do spár a okrajů. Prvním krokem je proto zjistit, s čím máte co do činu: zda s mastnotou, vodním kamenem, nebo s obojím.
If you loved this post and you would certainly such as to obtain even more facts concerning více na webu kindly see our site.
