U klasického cyklistického sedla trvá zvyknutí obvykle jeden až tři týdny pravidelné jízdy. Pokud jezdíte třikrát týdně po hodině, počítejte spíš se třemi týdny. U autosedačky pro dítě je to jiné: tam si dítě zvyká na nový tvar během několika jízd, ale samotná pěna sedáku se „usadí” po asi dvou až čtyřech týdnech používání. U kancelářské židle se nový sedák projeví nejdřív po prvním delším pracovním dni, ale úleva přichází většinou do deseti dnů.
Pozor také na oblečení a vrstvy. Silný šev v kalhotách dokáže vytvořit tlak, který s novým sedákem nemá nic společného. U dětských sedaček zase příliš tlustá bunda brání správnému usazení. Když po třech až čtyřech týdnech pravidelného používání tlak neustupuje, nebo se dokonce zhoršuje, je čas sedák vyměnit za jiný tvar nebo tvrdost. Do té doby ale vytrvejte, protože většina nepohodlí zmizí sama.
Po sundání potah neskládejte na hromadu. Látka si pamatuje ohyby a při zpětném natahování se pak trhá v místech, kde byla přeložená. Položte ho volně přes opěradlo nebo zavěste za lem. Pokud ho budete prát, dodržte teplotu uvedenou na štítku a nesušte v sušičce. Sražená látka se už na sedačku nenatáhne bez poškození.
Základní pravidlo zní: mezi předním okrajem sedáku a vnitřní stranou podkolenní jamky má zůstat mezera na dva až tři prsty. Když je sedák hluboký, okraj tlačí do lýtka, brzdí krev a nutí vás podsouvat se dopředu. Když je mělký, stehna visí ve vzduchu, váha se soustředí na sedací kosti a při delším sezení začnou bolet záda i ramena.
Než se rozhodnete, zkuste si sednout na alespoň deset minut, ideálně v botách, ve kterých budete nejčastěji. Prohlédněte si, kde vzniká tlak, jestli se stehna celou plochou opírají a jestli se záda sama vyrovnají do přirozené křivky. Hloubka sedáku je jedna z mála věcí, kterou po koupi upravíte jen obtížně, proto se vyplatí věnovat jí pozornost dřív než barvě nebo materiálu.
Pozor na panty a plynové vzpěry. Když prostor přeplníte, panty trpí a sedák se může po čase vyhnout. U vzpěr platí, že potřebují volný prostor po celé dráze pohybu. Nikdy nepokládejte nic na hranu, kde se sedák dotýká rámu – při zavírání to skřípne prsty nebo potrhá potah. Pokud má schránka zámek, nechte v ní malou mezeru u zámku, jinak půjde zavírat silou a mechanismus se ohne.
V malém pokoji je kritická hloubka sedačky, ne její šířka. Dvousedačka hluboká přes metr zabere víc podlahy než třímístná s hloubkou kolem osmdesáti centimetrů. Stejně důležitá je výška opěradla a područek. Vysoká opěradla opticky snižují strop a pokoj působí stísněně. Nízká sedačka s tenkými područkami nechá prostor dýchat, i když je širší. Pokud si nejste jistí, zvolte raději nižší a mělčí variantu.
Druhá častá chyba je příliš dlouhé sezení v kuse. Nový sedák potřebuje přestávky. Na kole jeďte první týden kratší trasy, klidně o polovinu. V kanceláři si každou hodinu na pár minut stoupněte. U dětské sedačky dělejte přestávky po každé delší cestě. Tělo si tak zvykne na nový tvar, aniž by vznikly otlaky nebo bolest.
U sedačky, kterou denně používáte, se vyplatí pléd sundavat na noc a protřepat. Prach a kočičí chlupy se v tkanině drží a při sezení se zatlačují do čalounění. Perte ho podle údaje na štítku, obvykle na třicet stupňů a bez aviváže, která snižuje savost vlny. Sušte volně rozložený, v sušičce se srazí a ztratí tvar.
Co dělat, když po dvou týdnech stále tlačí Nejdřív zkontrolujte nastavení, ne sedák. U kola jde o výšku a sklon sedla; i dva centimetry dozadu nebo o dva stupně dolů změní tlak výrazně. U židle zkuste výšku sedu a hloubku opěradla. U autosedačky zkontrolujte úhel sklonu a utažení pásů. Teprve když je nastavení v pořádku a potíže přetrvávají, má smysl řešit samotný sedák. Častá chyba je, že lidé začnou měnit sedák dřív, než si projdou nastavení.
Nový sedák na kolo, do auta nebo k pracovnímu stolu skoro nikdy nesedne perfektně napoprvé. Materiál je tuhý, pěna ještě nerozmačkaná a vaše tělo je zvyklé na jiný tvar. První hodiny až dny proto bývají nepohodlné. Není to důkaz, že jste koupili špatně. Je to normální fáze, kdy se sedák i tělo přizpůsobují. Rozhodující je, jak dlouho tato fáze trvá a co se v ní dá dělat.
Řešení není vždy nový nábytek. U příliš hlubokého sedáku pomůže pevný polštář nebo podložka za zády, která hloubku zkrátí. U příliš mělkého sedáku zkuste sedák prodloužit samostatným dílem, pokud to konstrukce dovolí. Pokud sedíte u jídelního stolu, hlídejte i to, jestli se pohodlně dostanete k desce — hluboký sedák vás od stolu odtlačí a nutí k předklonu.
If you cherished this article and you simply would like to receive more info about podrobnosti nicely visit our own web site.
