Základem je trojice center: Svatomartinská zeď, dnešní Karlovo náměstí a Senovážné náměstí. Karel IV. nechal vytyčit široké ulice, které se sbíhají k těmto bodům, a vytvořil tak síť, jež se dá dodnes číst. Když půjdete pěšky od Václavského náměstí směrem k Národnímu muzeu, všimněte si, že ulice nejsou úzké a křivolaké jako na Starém Městě. To je záměr: Nové Město mělo být vzdušné, obchodní a reprezentativní.
Na závěr: ukliďte. Předsíň plná bot, tašek a kabátů vypadá menší, ať uděláte se světlem cokoli. Věci, které používáte denně, nechte v uzavřené skříni nebo v koši. Sezónní věci odvezte jinam. Každý předmět na očích zmenšuje prostor. Když uklidíte, stačí jedno dobré světlo a jedno velké zrcadlo. Zbytek je jen barva.
Další častou příčinou je tvrdá voda. Vodní kámen se ukládá na listech a vytváří bílé mapy. Řešení: zalévejte převařenou nebo odstátou vodou. Listy jednou za čas otřete vlhkým hadříkem namočeným v měkké vodě. Tento jednoduchý návyk odstraní většinu usazenin a rostlina lépe dýchá. Vyhněte se však mokrým listům přes noc, podporujete tím plíseň.
Ráno po přespání se nebojte zeptat, co bylo fajn a co by šlo příště líp. Někdy se ukáže, že dítě potřebovalo jinou matraci, jindy že byl problém s hlukem z ulice. Zapisovat si to nemusíte, stačí si to pamatovat. Příprava dětského pokoje na přespání kamaráda není o drahých věcech, ale o tom myslet na detaily, které druhý den ocení obě děti i vy.
Jak šifry vymyslet, aby fungovaly Nejlepší šifry jsou takové, které dítě zná z jiné hry nebo je rychle pochopí. Pro nejmenší se hodí obrázkové šifry: každé písmeno má svůj obrázek a dítě skládá slovo. Pro předškoláky funguje počítání: spočítej okna na domě, přičti počet stromů a dostaneš číslo schránky. Pro školáky zkuste přesmyčky, čtení pozpátku, nebo jednoduchou záměnu písmen podle abecedy. Vždy přiložte klíč – tabulku, podle které se šifra luští. Bez klíče je šifra jen hádání a to děti odradí.
Na konci hry si udělejte krátkou zastávku a projděte si celou trasu znovu. Dítě vám vysvětlí, jak šifry luštilo, a vy mu řeknete, co se povedlo. Pokud něco nevyšlo, příště to zjednodušte nebo změňte. Šifrovací hra není soutěž o nejtěžší hádanku, ale způsob, jak spolu strávit čas a něco se naučit. Když to dítě bude chtít hrát znovu, udělali jste to správně.
Na zahradě se osvědčilo schovávat indicie do předmětů, které tam už jsou: do květináče, pod kbelík, za strom, do schránky na dopisy. Na doma zase funguje lepení lístečků pod židli, do knihy, za zrcadlo nebo do botníku. Pozor na místa, kam dítě nedosáhne, nebo kam se naopak dostane jen po nábytku. Další častá chyba je mokrá indicie – papír v rose nebo v dešti se rozpadne. Použijte zalaminovaný papír nebo ho vložte do sáčku.
Načasování je důležité. Hru dělejte, když je dítě odpočaté a má čas. Ne před spaním, ne když spěcháte na oběd. Dejte mu jasný začátek: tady je první indicie, hledej. Během hry mu nepředříkejte odpovědi. Když vidíte, že je zaseknuté, dejte mu malou nápovědu, ne řešení. Třeba: „Podívej se, co je na obrázku zvláštního.” Nechte ho, ať chybu udělá a opraví samo. Právě v tom je ta zábava.
Šifrovací hra pro děti stojí na jedné věci: na přiměřené obtížnosti. Nejčastější chyba, kterou rodiče udělají, je, že udělají indicie příliš snadné nebo příliš těžké. Dítě, které hádanku vyřeší za deset sekund, se nudí. Dítě, které ji nevyřeší vůbec, se vztekne a odejde. Cílem je stav, kdy dítě chvíli přemýšlí, zkouší, možná se splete, a pak samo přijde na řešení. To je okamžik, kvůli kterému má hra smysl.
Při lití spádové vrstvy si pomozte vodicími lištami nebo hřebenovým hladítkem, které nastaví stejnou tloušťku po celé šířce. Nikdy nespádujte jen podle oka a nikdy nedělejte spád až v lepidle při pokládce dlažby. Lepidlo se vytlačí, vrstva se smrští a spád zmizí. Stejně tak nefunguje spád vytvořený pouze silnější vrstvou lepidla pod dlaždičkami – po vyschnutí se vytvoří dutiny a dlažba se rozkmitá.
Začněte tím, že si na papír napíšete, co bude cílem hry. Poklad, sladkost, malý dárek, nebo jen zpráva, která říká, kde je schovaný. Pak vymyslete tři až pět zastávek. Pro děti do šesti let stačí tři, pro starší klidně šest. Každá zastávka má svou indicii a indicie vede k další. Nepřeskakujte pořadí a vždy si celou trasu sami projděte. Uvidíte, jestli na sebe indicie navazují a jestli někde nevede cesta přes záhon, který nechcete rozšlapat.
If you liked this report and you would like to get extra information relating to web kindly check out the site.
