Nejdřív si připravte krabice různé velikosti. Nejlepší jsou ty pevné, bez potisku nebo s potiskem, který přelepíte balicím papírem. Budete potřebovat ostrý nůž, nůžky, lepicí pásku (nejlépe textilní), tavnou pistoli a případně vlnitou lepenku na zesílení rohů. Jestli chcete kuchyňku, spojte dvě vysoké krabice k sobě do tvaru písmene L. Vrchní část jedné krabice seřízněte a vytvořte otvor na dřez – stačí do lepenky vyříznout kruh a vložit do něj menší misku. Další otvor na plotýnku nevyžaduje žádný speciální materiál, jen nakreslete černým fixem kruhy a do jednoho z nich přilepte knoflíky jako ovladače.
Když mají děti hotovou základní stavbu, nechte je, ať si ji vyzdobí samy. Kuchyňka může dostat poličku z menší krabice, kam se vejdou plastové hrnečky a talířky, obchod zase pult s pokladnou – stačí menší krabice postavená vedle větší. Dětem dejte k dispozici fixy, barvy a zbytky látek a nechte je, ať si dotvoří detaily. Výsledek nebude dokonalý, ale prožijí si vlastní plánování a realizaci. Jakmile hra omrzí, krabice se dají složit a uskladnit nebo předat dál, takže odpadne jen minimální množství odpadu.
Obchod zase snadno postavíte z jedné velké krabice, kterou postavíte na bok. Vyřízněte do ní okno ve výšce dětských ramen a spodní část ponechte jako pult. Aby obchod vypadal věrohodně, připevněte na horní hranu okna klapku vystřiženou z další krabice – vznikne tak stříška, na kterou děti umístí ceduli s názvem obchodu. Důležité je, aby všechny hrany, které si děti budou osahávat, byly hladké. Přelepte je páskou, jinak hrozí otlaky a říznutí.
Když se děti začnou nudit u hromady krabic z posledního nákupu, je to ideální příležitost k velké stavbě. Kartonový obchod nebo kuchyňka nezaberou víc místa než rozložená lepenka a děti si díky nim vyzkouší role prodavače, kuchaře nebo zákazníka. Než začnete stříhat, rozmyslete si, jak velký prostor doma máte. Kuchyňka potřebuje aspoň metr čtvereční na pracovní desku, obchod zase místo, kam se vejde pult a děti se kolem něj mohou míjet.
Na co si dát pozor, aby stavění neskončilo pláčem Nejčastější chyba bývá příliš složité spojování krabic. Tavná pistole je rychlá, ale pokud ji použijete na tenkou lepenku, hrozí, že se materiál prohne a krabice ztratí tvar. Připravte si proto radši víc vrstvy lepenky na místech, kde se krabice dotýkají. Stejně tak pozor na velikost otvorů – když vyříznete do krabice dveře na hračky, děti se jimi brzy omrzí prolézat, pokud jsou příliš malé. Nechte otvor alespoň o deset centimetrů větší, než je rameno nejširšího dítěte.
Čtvrtým tipem je vytvoření takzvané „mokré zóny” u vstupu. Položte na podlahu větší gumovou rohož s vyvýšeným okrajem, která zachytí vodu z bot a deštníků. Nad ni umístěte úzkou poličku s otvory na deštníky a háčky na vodítka. Tím zabráníte tomu, aby se bláto a vlhkost roznášely po celé chodbě, a zároveň získáte místo, kde si můžete odložit mokré věci, aniž byste museli hledat jiné úložiště. Častou chybou je umístění této zóny až ke stěně za dveřmi, kam se ale špatně sahá – dejte ji pokud možno na dosah ruky hned vedle vstupu.
Společný pokoj pro dva (nebo více) sourozence je vždycky kompromis. Nejen mezi dětmi, ale i mezi jejich potřebami, věkem a představami. Největší chyba, kterou rodiče dělají, je, že se snaží prostor rozdělit spravedlivě podle centimetrů. Jenže spravedlnost neznamená stejně – znamená to, že každý najde to, co potřebuje. Klíčem je oddělit zóny podle činností a podle toho, co děti skutečně dělají.
Střechu nad hromadou dřeva nechte otevřenou ze stran, aby mohl vítr volně procházet mezi poleny. Stačí jednoduchá konstrukce z prken nebo vlnitého plechu položená na špalcích. Kůru nechte na dřevě, dokud nevyschne, pak ji můžete sundat. Kůra chrání před rychlým navlháním při dešti, ale zpomaluje odpařování. U dubu či buku, které schnou pomalu, je lepší ji naštípat na menší kusy. U smrku a borovice, které schnou rychleji, ji můžete nechat.
Nakonec nezapomeňte na zvukovou izolaci. Sourozenci se nehádají jen o hračky, ale i o hluk. Pokud jedno cvičí na hudební nástroj nebo poslouchá hudbu, sluchátka nejsou vždy řešením. Zkuste do pokoje umístit koberec s hustým vlasem nebo závěs, který pohlcuje zvuk. Když už dojde na konflikt, naučte děti, aby si domluvily tzv. „tichou hodinu” – čas, kdy si každý dělá svou věc bez rušení. Pokoji se nevyhnete tomu, že bude občas nepořádek – ale když každý má svůj jasný kout, je snazší udržet pořádek v tom svém.
Vyhněte se také umístění kuchyňky nebo obchodu na koberec v místě, kde se hodně chodí. Děti si sice stavbu užijí, ale po dvou dnech bude karton rozšlapaný a rohy natržené. Lepší je roh místnosti nebo prostor pod stolem, kde stavbu ochráníte před běžným provozem. Pokud chcete, aby hračka vydržela déle, po dokončení ji přelepte širokou průhlednou páskou na všech spojích a hranách. Tím získáte pevnou konstrukci, která unese i to, když si na pult sedne mladší sourozenec.
If you cherished this post and you would like to acquire additional details about Evaprocha-Bydleni.Estranky.Sk kindly pay a visit to our own internet site.
